Politika - 1. 3. 2020

Tomáš Garrigue Masaryk

Nejširší veřejnosti je znám především jako první prezident Republiky Československé (RČS) s něžně znějícím přídomkem „tatíček“. Již méně současníků ví o jeho nebojácném vystupování na obranu Leopolda Hilsnera obžalovaného z rituální vraždy na základě nepřímých a vratkých důkazů a svědectví, za kterou si dokonce „vysloužil“ fyzické napadení od části jeho antisemitských studentů. A patrně málokdo si Masarykovo jméno spojí s letitým a doposud oficiálně neuzavřeným sporem o pravost tzv. Rukopisů, jejichž „objevení“ mělo dokladovat vyspělost české kultury již v dobách nejtemnějšího středověku. Masaryk považoval Rukopisy za falzifikáty a i v tomto případě byl odměněn velkou nenávistí a opovržením obhájců jejich pravosti. Kdo by se chtěl blíže seznámit s touto kauzou, stačí do kteréhokoli internetového vyhledávače zadat „rukopisy Masaryk“.
Tomáš Garrigue Masaryk (příjmení Garrigue přijal od své americké manželky jako vyjádření úcty k ženám a rovnoprávnosti) byl mužem, pro kterého se pravda, její hledání a obhajoba staly životním posláním. Určitě ne náhodou stojí na prezidentské standartě, kterou nechal po vzniku samostatného československého státu vytvořit a která je používána doposud, heslo „Pravda vítězí“. Obraz Masarykovi osobnosti a postojů nejlépe a výstižně doplňuje jeho všeobecně známá pobídka „nebát se a nekrást“.
TGM, jak je jeho jméno zkracováno, dosáhl rozsáhlého vzdělání a vysokého společenského postavení avšak nikdy nezapomněl na svůj chudý původ. Proto rozuměl problémům v životě i těch nejprostších lidí a mnohokrát i osobně z vlastních zdrojů nezištně pomohl potřebným jednotlivcům.
K jeho osmdesátým narozeninám v roce 1930 přijal tehdejší československý parlament zákon o zásluhách Tomáše Garrigue Masaryka. Obsahoval kratičkou větu „Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát“. Není úplně bez zajímavosti, že ani nacistický okupační režim v období protektorátu 1939 – 1945 ani pozdější komunistický od roku 1948 do roku 1989 tento zákon nezrušil. TGM opustil úřad prezidenta v roce 1935 a smrt si pro něj přišla 14. září 1937. Jeho život a dílo zůstaly a i nadále zůstanou dobrou inspirací pro další generace.